Advík-2010-Aktualizace..! ♥-♥

12. července 2010 v 10:40 | Satsuki-sama
Rok se z rokem sešel a mi tu máme zase advik.... Zase par dní plné smíchu plne radosti ale i plne smutku a slz... (a to kuli loučení) Tak ani ne za 14 dní tu máme advík .... už se moc moc těšim ana lidi co uvidim ... co poznám....  ale asi na to nebude moc času jsem tam jako org a buhví jestli bude čas ....
Ps: Kdyby mě nekdo hledal tak hledej te  Hinamori-chan XD obzvláště bud u ddr nebo zkraceě u Hubedních her a nebo z vysokym blondákem venku na kouřovi ... a nebo na Konzolích XD
Ps 2: a mám tu par fotek naši modre školy kde to pro mě všechno začalo ...
Ps 3: kežby jsme se na to místo  činnu mohli vrátit xD
modra


modra2
modra3
 

Pochopení

3. května 2010 v 22:09 | Kaze-Sama
Pochopení

Poznámka: Néčan-sama, v díle, kde jsem vás zařazovala se objevila chybička, Arisa měla být Jačiru a Mika Ise Nanao, nějak jsem si toho nevšimla a zaměnila vaše jména, tak si to nějak upravte a hontóni sumimasen dešta! Wari ná, Kaze no baka, škola (matura) jí leze na mozek!! x)

Šok a pravda

3. května 2010 v 22:02 | Kaze-Sama
Šok a pravda
 


Rozdělení

3. května 2010 v 21:59 | Kaze-Sama
Rozdělení

Příjezd

19. dubna 2010 v 21:32 | Kaze-Sama
Příjezd


Odlet

18. dubna 2010 v 22:18 | Kaze-Sama
Odlet

Poznámka: Holčinky, máte tu další díleček, v němž se pobavíme s Tutim a Tatchanem, mrkneme se do Japonska, kde se pilně trénuje nový muzikál. Nakonec se rozloučíme s Českem a odletíme za naším snem, který se nám začne plnit, i když trnitým způsobem. Navíc pro zkrácení mého jména jsem užila zkratku: "Aki."

Verdikt

18. dubna 2010 v 6:54 | Kaze-Sama
Verdikt

Poznámka: Nerada užívám anglický přepis, tak se potom nedivte, že se tam vyskytne český. Jsem u něj, u některých slov zvyklá. Snad mě pochopíte. J Navíc i ty rodiny jsou vymyšlené, aby odpovídaly příběhu. S realitou nemají nic společného.

Z 5

17. dubna 2010 v 20:46 | Rukia-chan
Tak jo lidi davam blog zase do kupi .. kdo mi udělá Desing? xD kdyžtak pište  do Komentářu


Vytoužené setkání – Zkouška ohněm!

17. dubna 2010 v 20:43 | Kaze-Sama

           Namida Shi - Rockíšek
            Shindo Mika - Marťa
            Matsushini Arisa - Simča
            Kita Akita- já.
            Bavte se holky! Kdyby bylo něco nejasného, tak se ptát a mám psát pokráčko? Mám tam několik nápadů, které bych chtěla napsat.

Jako každý den jsem se probudila do stereotypního rána… probudit se, obléci se, provést hygienu, nalíčit, nasnídat se a vyrazit do víru školy, kde čekaly moje zlatíčka, které jsem měla hodně ráda. Nastoupila jsem do šaliny a pustila si do uší písničky z Rock Musical Bleach: Mo Hitotsu no Chijou, kterou miluji.
Má cesta šalinou trvala asi půlhodiny, takže hromada času si ještě pustit jiné písničky.

Zlatíčka, už na mě čekala a já si vyndala sluchátka a přivítala jsem se s nimi.
První byla Namida Shi měla pískové blonďaté vlasy, o kousek vyšší. Modré oči a šibalský úsměv. Pokaždé jí to slušelo.
"Klidně bys mohla být Isane-vtaichou," opět jsem to řekla.
"Už zase? To tě nenapadají jiné věci?"
"Jo, ale vždyť mě znáš."
"No právě." Usmála se přivítala jsem se s další.
Jmenovala se Shindo Mika, byla menšího vzrůstu, ale s černými vlasy, oči oříškové, z nás byla nejkrásnější, každý jí chtěl, ale ona měla zájem jen o jednoho kluka, co seděl za ní…
"Pokrok?"
"Ne, ani se neptej, jsem pořád nervózní." Krásná holka a nervózní, tohle svět neviděl, ale my jsme jí chápaly.
Poslední z naší čtveřice byla nejmladší a proto také nejdivočejší. Hnědé delší vlasy, hnědé oči a vědoucí pohled jí dávaly dospělejší ráz. Jménem Matsushini Arisa.
Já, Kita Akita s hnědými nakrátko ostříhanými vlasy a šedozelenými kukadly s přímou povahou jsem uzavírala náš kroužek.
Jako obvykle jsme vstoupily do třídy a překvapilo nás to ticho, pokaždé tady byl randál, ale dnes ne. Spolužáci na nás koukali. Copak jsme spadly z višně?
Usadily jsme se a opět jsme probíraly události, co se stalo nového v manze a anime Bleach, samo sebou jsme zabrousily do musicalu.
"Tak, co říkáte na to, že Kengo zpíval ženskou pasáž?" zeptala jsem se.
"Hej, tak to bylo moc, ten Sai shou aku, Jan ken pon! To bylo na vraždu!" rozesmály jsme se.
"Máš, Shi, pravdu, bylo to mocné! Pak ten Eiki, jak válel jako Kira." Přihodila svou troškou do mlýna Arisa.
Náš hovor byl přerušen zvoněním. Přišla učitelka japonštiny a řekla nám: "Namida Shi, Shindo Mika, Matsushini Arisa a Kita Akita, nechť se dostaví do ředitelny a následně za mnou do kabinetu."
"Hai, sensei," kývly jsme věci si sbalily a šly jsme. Pak jsem něco zaslechla.
"Oni, pojedou pryč, nány, konečně!" nechápala jsem co tím má můj bývalý na mysli.

"Vstupte!"
"Volal jste nás?" byla jsem jako vůdce, ne proto, že bych byla nejstarší, ale nějak to přirozeně vyplynulo.
"Hai, mám pro vás - tedy i pro školu - dobrou zprávu. Neptejte se jak, ale při nedávné návštěvě Brna, vás náhodně viděli, jak trénujete zpěv a tanec, určitě je neznáte. Jmenují se Yuichi Tsuchiya a Tatsuya Isaka, Japonci a chtěli by si vás vyzkoušet," Tím nám vzal řeč, že samotný Tuti a Tatchan si žádají naši přítomnost.
Pak jsme se na sebe podívaly a vypískly, jak malé holky, kterým dáte cukrátko. Naše pištění nemělo konce, že to muselo být slyšet i dole v kotelně.
"Uklidněte se! Jelikož jste naše nejlepší studentky, učíte se japonsky a jde vám to. Naše škola je ochotna vám zaplatit cestu s tím, že výdaje s tou cestou spojené bude taky zaplacena…"
Byly jsme jak v sedmém nebi, ale kdybychom tušili, kam to všechno povede, nebyly bychom tak štěstím bez sebe.
"… dále nám tito pánové…" nedořekl, protože vešla jeho sekretářka.
"Pane omlouvám se, ale jsou tu ti…"
"Hai, pozvi je dál."
"Jak si přejete." Odešla, měly jsme podezření, které se hned potvrdilo. Do ředitelny vstoupili ti dva! Málem jsem s Arisou omdlely, jelikož jsme stáli proti našim idolům. Čekala jsem, že řekne: "U so!" a odejde, ale on ne!
"Řekni, že sním!" Arisa se ještě z toho nevzpamatovala.
"Omae tachi?" řekl Tuti.
"Hai," řekla, aniž by můj hlas nezakolísal.
"Rádi bychom se na vás teď mrkli." Oznámil Tatsuya, Mika to přeložila, protože ředitel nechápal.
"Hned teď?" zajímala se Arisa.
Tuti kývl. Poté Tatsuya pronesl a Shi překládala: "Protože ze zkušenosti víme, že za těžkých podmínek se dá poznat pravý talent, a tohle je celkem těžká situace." Usmál se Tatchan.
Přemýšleli jsme, nakonec jsme kývli na souhlas, odebrali jsme se s ředitelem do tělocvičny, kde musela být kvůli nám přerušena dvouhodinovka.
"Omlouváme se, ale tito pánové chtějí vidět, naše děvčata." Ukázal na Tutiho a Tatchana, ti se poklonili. Holky hned slintaly, kdo by taky ne.
Vytáhla jsem cd s písněmi, Shi je upravila pro naše potřeby. Nachystaly jsme, sundaly si tašky, šperky a některé svetry a mikiny. Vzaly si mikrofony a spustily Bengara Koushi v našem podání. Začala jsem já, i přes nervozitu jsem zpívala, jak jsem jen mohla, to stejné jsem cítila z holek, že buď teď, nebo nikdy!
Dovolila jsem si pohled na Tatchana a ten si podupával! Právě se ti dva radili, ale z nás nespustili oči a sluch. Na řadě byla Shi, rychle následovala Mika a nakonec Arisa, pak já a nakonec jsme skončily stejnou pasáží, díky mikrofonů jsme se mohly pohybovat jen omezeně. Píseň dohrála a celá tělocvična i ředitel nám bouřlivě tleskali.
Poklonili se vrátily se zpátky k ředitelovi a našim zkoušejícím.
"Běhal mi mráz po zádech." Slyšet tohle od Tatsuyi, byla pocta.
"Zpívat umíte, ale ty mikrofony vás brzdily, co takhle pustit song a jen tancovat a zkuste zpívat bez mikráků." Řekl Tuti.
"Hai," navolila jsem Zattso Otoko! Halou se rozléhal Suzukiho sytý hlas. "Temera, ikouze!" teď nervozita byla tatam. Prostě jsme se nechaly unášet tou živočišnou hudbou, co v nás probouzelo naše dravé já!

Kam dál